Devizová intervence a pohled z druhého břehu

18.02.2014

Devizová intervence, kterou umožnila nezávislost ČNB na evropské měnové politice, se stala realitou. Hrozba nastupující deflace, umrtvení poptávky po spotřebním zboží a skryté zhodnocování úspor, vykonaly své. Exportéři se z nastalé situace, která jim umožňuje proměnit každé Euro za zhruba 27,5 Kč a každý dolar za více než 20 Kč, radují. Naproti tomu ekonomicky ne zcela erudovaný občan skřípe zuby, neboť vidina zahraniční dovolené se mu rozplývá v nenávratnu a nastupující zdražování dovozů, zejména potom pohonných hmot, které se promítne do zdražení všech základních životních potřeb, bude zcela jistě atakovat jeho životní standard. Vedle toho existuje latentní víra těch, kteří jsou v dlouhodobé evidenci úřadů práce, že snad podniky, díky oslabení koruny a s ní spojené podpoře exportu, nějaká ta pracovní místa vytvoří. Odborná veřejnost je v názoru na devizovou intervenci nejednotná, a tak to asi už zůstane. Není zcela zřejmé, jak dlouho tato devizová intervence potrvá. Mluví se o horizontu jednoho roku, ale žádné faktické nebo zákonné omezení pro tuto činnost neexistuje. Teoreticky lze znehodnocovat měnu donekonečna. Cílem devizové intervence bylo mimo jiné přinutit občany, aby přestali s kumulováním úspor a začali tyto úspory proměňovat ve zboží denní potřeby a tak přes stimulaci poptávky podpořit výrobu. Uvidíme, co v tomto bodě ukážou s odstupem času statistiky. Zatím se, jak se zdá, občané nezbavili všudypřítomného existenčního strachu a drží své úspory dál z obavy, že přijdou o zaměstnání a naspořené prostředky, byť částečně znehodnocené vyvolanou inflací, použijí k prostému přežití. Rád bych ještě doplnit tento pohled o zkušenost z vlastní manažerské praxe. V předkrizovém konjunkturálním období, kdy kurs Eura spadnul dokonce pod 24 Kč, se řada exportujících podniků dostala pod existenční tlak. Některé podniky svůj existenční boj prohrály, ale mnohé další se dokázaly nově vzniklé situaci přizpůsobit. Dokázaly restrukturalizovat a zásadně zefektivnit své procesy a současně výrazně posílit své inovační podnikání. Společnost, kterou jsem v té době řídil, dokázala během krátkého období pod tímto tlakem vyprodukovat bezprecedentní množství inovativních produktů, které se staly základem pro vytvoření výrazné konkurenční výhody, která následně vyústila v postkrizovou konjunkturu. V tomto ohledu nebyla naše firma výjimkou a podobně si počínala celá řada firem z nejrůznějších oblastí průmyslu. Tato zkušenost podporuje názor, že dlouhotrvající konkurenční výhodu si podnik zajistí zejména a výlučně důrazným a vytrvalým tlakem na inovace a zvýšení efektivity vlastních firemních procesů. Jakékoli „umělé“ zásahy v podobě zmíněné devizové intervence mohou mít krátkodobé pozitivní efekty, nicméně dlouhodobou konkurenční výhodu nejsou schopny zajistit.

komentáře (0)
Ing. Miroslav Špaček, Ph.D., MBA

Další články autora: