Mystérium transferových cen a přístupy k jeho řešení

28.04.2011

V domácím podnikatelském prostředí neustále přibývá podnikatelských subjektů vlastněných zahraničními partnery. Je pravidlem, že různé vlastnicky spřátelené subjekty vstupují do obchodních vztahů a realizují vzájemné transakce. Tyto transakce jsou realizovány za ceny, kterým se říká v odborné terminologii transferové a jako takové se řídí určitými pravidly. Problematiku transferových cen podrobně řeší česká i mezinárodní daňová legislativa. V minulosti byly transferové ceny často předmětem a neprůhledných peněžních transferů a s nimi spojených daňových úniků a z tohoto důvodu je jim věnována oprávněná pozornost.

Co jsou transferové ceny a k čemu slouží?

Transferovou cenou rozumíme obvykle cenu, která je realizována při obchodu mezi subjekty, jež nejsou nezávislé a jsou určitým způsobem propojené nebo spřízněné. V praxi se jedná o subjekty, které jsou součástí holdingu, koncernu nebo obdobně strukturovaného celku. V případě vzájemných transakcí nelze vyloučit situace, že ceny dohodnuté mezi takovými subjekty mohou být ovlivněny jejich vzájemnými vztahy a v konečném důsledku se mohou odlišovat od cen, které by byly dohodnuty mezi subjekty nezávislými.

Princip tržního odstupu

Základním pravidlem cenové politiky při obchodech v rámci skupiny kapitálově spřízněných firem by měla být snaha v maximální možné míře stanovit ceny na základě principu „tržního odstupu“ (Arm’s Length Principle), který říká:

„Jsou-li v  obchodních nebo finančních vztazích mezi dvěma kapitálově spřízněnými firmami stanoveny podmínky, které se liší od těch, které by existovaly mezi nezávislými firmami, potom jakékoliv zisky, kterých by dosáhla jedna z firem, kdyby nebylo těchto podmínek, avšak z důvodu těchto podmínek jich nedosáhla, mohou být zahrnuty do zisků této firmy a následně zdaněny.“

V praxi to neznamená nic jiného než, že cenové a další podmínky jednotlivých obchodních transakcí v rámci spřízněných osob by se měly shodovat s podmínkami uplatňovanými v obchodních vztazích uzavíraných s ostatními obchodními partnery.  Pokud tomu tak není, pohlíží se na transakci jako na účelově skreslenou, která vyúsťuje v daňový únik. Jestliže poplatník nedovede použitou transferovou cenu dostatečně zdůvodnit a před správcem daně obhájit, správce daně je oprávněn upravit základ daně dle § 23 odst. 7 Zákona o dani z příjmu (ZDP) a doměřit z toho vyplývající daňovou povinnost. Cílem aplikace principu tržního odstupu je stanovení nezkresleného daňového základu, který je v rámci platné jurisdikce uplatněn při výpočtu korporátní daně a zamezení dvojího zdanění.

Principy stanovení transferových cen

Nosnými principy stanovení transferových cen jsou tradiční přímé a nepřímé transakční metody nebo transakční ziskové metody.

Tradiční transakční metody

K přímým transakčním metodám lze zařadit metodu srovnatelné nezávislé ceny, zatímco k nepřímým metodám metodu opětovného prodeje nebo přirážkovou metodu. I když přímé transakční metody jsou vesměs pokládány za hodnověrnější, často nezbývá, než se uchýlit v důsledku deficitu relevantních tržních informací k nepřímým metodám. Samotná instrumentace přímých metod rovněž vyžaduje tvůrčí aplikaci analytického aparátu, pomocí kterého jsou uvedeny do vzájemné souvislosti rozdíly v tržních podmínkách, za kterých jsou srovnatelné transakce prováděny.

Ziskové transakční metody

Ziskové transakční metody nejsou z pohledu materiálu OECD oproti tradičním metodám příliš favorizovány a to nepochybně i z důvodu, že nabízejí širší pole pro účelovou interpretaci. Spolehlivost stanovení transferové ceny touto metodou vyžaduje kvalitní provedení srovnávací analýzy, která je limitována dostupností správných a přesných účetních dat od porovnatelných tržních subjektů (marže, nákladová struktura, kalkulační vzorce), jejichž volné šíření je vesměs embargováno.

Editační povinnost dle ZDP

Poměrně novou možností jak získat určitou míru jistoty při uplatňování transferových cen, je institut závazného posouzení způsobu, jakým je vytvořena cena mezi kapitálově spřízněnými subjekty (tzv. editační povinnost dle § 38 ZDP). I tento způsob stanovení ceny však podléhá poměrně složité dokazovací proceduře. Závazné posouzení přebírá principy předběžných cenových dohod ve smyslu Směrnice OECD[1] a dalších mezinárodních standardů[2] a přizpůsobuje je podmínkám českých daňových zákonů. Závazné posouzení dává poplatníkům možnost ověřit si předem, zda způsob tvorby cen, které jsou sjednávané mezi spojenými osobami (sdruženými podniky), je pro účely stanovení základu daně v souladu s principem tržního odstupu.

Závěr:

S postupující globalizací charakterizovanou permanentně probíhajícími fúzemi a akvizicemi se dostává do popředí formalizace a kodifikace principů obchodování mezi vzájemně kapitálově spřízněnými subjekty. Cílem těchto opatření, formulovaných pomocí nástrojů „měkkého práva“ představovanými směrnicemi a doporučeními OECD tak i národními zákonnými principy, je vytvořit podnikatelské prostředí stimulující vzájemnou spolupráci a přispívat tak prostřednictvím vzájemného respektu a férového přístupu k tvorbě bohatství. Princip tržního odstupu se stal jedním z klíčových principů spravedlivého rozdělení zisku plynoucího ze společně užívaných statků a vytváří tak platformu pro vzájemně výhodnou mezinárodní spolupráci.


[1] OECD: Transfer Pricing Guidelines for Multinational Enterprises and Tax Administrations, Paris, OECD Publications 2001

[2] APA – z anglického Advance Pricing Agreement

komentáře (0)
Ing. Miroslav Špaček, Ph.D., MBA

Další články autora: